Jistě by bylo nejvhodnější začít o začátku, jak to vůbec u nás začalo s akvárkem. A že je to sakra zajímavej a napínavej příběh. Já ale začnu od prostředka a nikdo mi v tom nezabrání :-)
Můžu ale slíbit, že jak to začalo s akvárkem, si řekneme jindy. Aspoň se máte na co těšit...
S čichaci to začalo tak, že při vybírání rybyček v akvaristice se dcerce líbili "ty celvený libky". Koupili jsme teda párek čichavců zakrslých - red. Za pár týdnů začal samec stavět pěnový hnízdo. Pozorovali jsme jeho práci a fandili, aby mu to úsilí vydrželo. Bohužel jsem na vršku akvárka nechal malou škvíru a to se stalo samci čichavce osudným. Asi byl zvědavej, jakej svět se rozprostírá za tou škvírou a vyskočil. Našli jsme ho přilepenýho mezi zadní stěnou akvárka a zdí a protože už z něj byla sušenka, už mu nebylo pomoci. Kdybych měl třeba herbář, tak jsem ho tam mohl založit, ale protože jsem herbář ještě v té době neměl a nechtěl jsem ho jenom kvůli čichavci zakládat, tak ho nemám doposud. Ha, to byl kotrmelec, ale zpět do akvárka.
V akvárku zbyla samice čichvace red a zdálo se nám, že je smutná. Když jsme to asi po měsíci už nemohli vůbec vydržet, šli jsme do akvaristiky pro samce. Bohužel už tam něměli verzi "red" ale obyčejnýho čichavce zakrslýho. Pan prodavač nás ujistil, že k naší samici bude pasovat v pohodě a že tamhleten s těma pruhama je fakt pecka, kam se hrabe obyčejnej red. Tím nás brilantně dostal a za chvíli už byl v pytlíku. Samozřejmě, že čichavec!
Samice měla ze samce sladkou radost. Tancovali kolem sebe, očichávali se tykadlama a vůbec tak různě blbli. Znáte to. Že byla ploutev v rukávu, bylo jasný i z toho, že samec se za pár dní s vervou pustil do práce na hnízdu. Těžká pohoda. Ale hepík nebyl. Samice z ničeho nic chcípla. Asi dostala ze samýho štěstí infarkt miokardu. Jinak si to neumím vysvětlit. Samec byl ale tak moc zabranej do stavby hnízda, že si toho ani nevšiml. Byl v tý době taky docela agresivní, což se projevovalo tak, že odháněl ostatní i o dost větší ryby od svýho hnízda s neohorženou bojovností. To, že mu chybí drahá polovička, zjistil až asi po třech týdnech. Hnízdo nechal hnízdem, přestal být agresivní a jal se truchlit pod topítko. Navíc začal držet hladovku. Zdálo se, že jediný, co mu pomůže, byla nová samice. Tak jsme se pro ní, po naší časový jednotce rozhoupávání, tedy jednom měsíci, vypravili.
Samici čichavce zakrslýho v akvaristice měli. Bohužel asi poloviční vůči našemu samcovi, ale co se dalo dělat. K tomu jsme navíc pořídili párek (aspoň doufám) čichavců perleťových, po kterých synek už dlouho toužil. Tím se rybí osazenstvo našeho akvárka rozroslo na 17.
No a samec čichavce zakrslýho? Tak ten má teď radost. Je to prostě nahoru a dolu, jak už to tak chodí, že jo :-)
Můžu ale slíbit, že jak to začalo s akvárkem, si řekneme jindy. Aspoň se máte na co těšit...
S čichaci to začalo tak, že při vybírání rybyček v akvaristice se dcerce líbili "ty celvený libky". Koupili jsme teda párek čichavců zakrslých - red. Za pár týdnů začal samec stavět pěnový hnízdo. Pozorovali jsme jeho práci a fandili, aby mu to úsilí vydrželo. Bohužel jsem na vršku akvárka nechal malou škvíru a to se stalo samci čichavce osudným. Asi byl zvědavej, jakej svět se rozprostírá za tou škvírou a vyskočil. Našli jsme ho přilepenýho mezi zadní stěnou akvárka a zdí a protože už z něj byla sušenka, už mu nebylo pomoci. Kdybych měl třeba herbář, tak jsem ho tam mohl založit, ale protože jsem herbář ještě v té době neměl a nechtěl jsem ho jenom kvůli čichavci zakládat, tak ho nemám doposud. Ha, to byl kotrmelec, ale zpět do akvárka.
V akvárku zbyla samice čichvace red a zdálo se nám, že je smutná. Když jsme to asi po měsíci už nemohli vůbec vydržet, šli jsme do akvaristiky pro samce. Bohužel už tam něměli verzi "red" ale obyčejnýho čichavce zakrslýho. Pan prodavač nás ujistil, že k naší samici bude pasovat v pohodě a že tamhleten s těma pruhama je fakt pecka, kam se hrabe obyčejnej red. Tím nás brilantně dostal a za chvíli už byl v pytlíku. Samozřejmě, že čichavec!
Samice měla ze samce sladkou radost. Tancovali kolem sebe, očichávali se tykadlama a vůbec tak různě blbli. Znáte to. Že byla ploutev v rukávu, bylo jasný i z toho, že samec se za pár dní s vervou pustil do práce na hnízdu. Těžká pohoda. Ale hepík nebyl. Samice z ničeho nic chcípla. Asi dostala ze samýho štěstí infarkt miokardu. Jinak si to neumím vysvětlit. Samec byl ale tak moc zabranej do stavby hnízda, že si toho ani nevšiml. Byl v tý době taky docela agresivní, což se projevovalo tak, že odháněl ostatní i o dost větší ryby od svýho hnízda s neohorženou bojovností. To, že mu chybí drahá polovička, zjistil až asi po třech týdnech. Hnízdo nechal hnízdem, přestal být agresivní a jal se truchlit pod topítko. Navíc začal držet hladovku. Zdálo se, že jediný, co mu pomůže, byla nová samice. Tak jsme se pro ní, po naší časový jednotce rozhoupávání, tedy jednom měsíci, vypravili.
Samici čichavce zakrslýho v akvaristice měli. Bohužel asi poloviční vůči našemu samcovi, ale co se dalo dělat. K tomu jsme navíc pořídili párek (aspoň doufám) čichavců perleťových, po kterých synek už dlouho toužil. Tím se rybí osazenstvo našeho akvárka rozroslo na 17.
No a samec čichavce zakrslýho? Tak ten má teď radost. Je to prostě nahoru a dolu, jak už to tak chodí, že jo :-)
Příspěvky
