čtvrtek 27. listopadu 2008
Recenze koncertu kapely ČECHOMOR
Možná to bude vypadat přehnaně, ale nemůžu si pomoct. Jen těžko můžu najít slova, který by vystihly ten hudební zážitek. A protože to jde opravdu těžko, tak si to ulehčím tím, že jenom napíšu, že mi skoro celou dobu běhal mráz po zádech a zimou to nebylo.
středa 19. listopadu 2008
Když to rozsypat, tak dvakrát!
Tenhle týden máme ve jménu dvojitého rozsypávání. Zní to podivně, ale je to tak. Nejdřív kytka. Při mém průchodu kolem kytky v květináči se můj rukáv přiblížil k trnu na lupenu kytky na podkritickou vzdálenost, načež následoval pád kytky za televizi, za polici, za kabely, za kýho šlaka! Chuťovka. Černozem byla všude. Uklidila to po mě moje manželčinka (manželka zní tak nějak odměřeně), poněvadž jsem byl právě na odchodu, jinak bych to samozřejmě uklidil sám, to je jasná věc, vždyť to tak učíme děti :-)
Když jsem se vrátil, manželčička mi sdělila, ža se jí kytka rozsypala ještě jednou, jakmile dokončila její úklid. Takže si dala repete. Manželína i kytka. To se holt stane, řekne si znuděně čtenář, ale pravidlo dvojitého rozsypání u nás chtělo ještě pobejt.
Druhý den jsem domů přinesl v batohu krmení pro ryby v substanci drobné kruppice (něco jako mák). Jal jsem se vyndavat kilový sáček z batohu a jaké bylo moje překvapení, že ačkoliv jsem vytahoval sáček, jeho obsah zůstával v batohu. Jak se záhy ukázalo, sáček jsem dal do báglu dnem vzhůru a jeho zadrhovadlo neuneslo tíhu krmiva a "rozdrhlo" se. Papání bylo všude. V deštníku, v papírech, v bloku atd. (další obsah zavazadla zveřejňovat nebudu). To rybí jídlo má kromě své titěrnosti a schopnosti vlízt všude ještě dvě nepěkné vlastnosti. Smrdí rybinou (což mě nevadí, ale jsou u nás doma tací, kterým to trošinku vadí :-)) a taky se všude přichytí, k čemuž zákeřně využívá nejspíš statickou elektřinu nebo nějaký malinký chapadýlka (přikláním se spíš k tý elektrice). Dostat krmivo ze všech těch věcí a navíc tak, abych ho mohl následně prohnat rybími žaludky, to nebylo lehký.
Když jsem krmivem naplnil už dvě uzavíratelné sklenice, přiběhl synek, že ho zkusí dát rybám. A pravidlo dvojitého rozsypání se nemilosrdně ohlásilo. Prudkým otevřením dobře zavřené sklenice udělila synkova ruka sklenici větší zrychlení, než je naše gravitační konstanta a tak valná část krmiva sledovala sklenici se zpožděním, kterou už bohužel nedohnala a skončila na zemi. Synek mi pak jdouce pro smeták kolem mě a vida mě, kterak ještě stále uklízím ten svinčík v báglu, jenom oznámil, že já to mám horší :-))
Už se těším, co bude za rozsypávačku do třetice.
Když jsem se vrátil, manželčička mi sdělila, ža se jí kytka rozsypala ještě jednou, jakmile dokončila její úklid. Takže si dala repete. Manželína i kytka. To se holt stane, řekne si znuděně čtenář, ale pravidlo dvojitého rozsypání u nás chtělo ještě pobejt.
Druhý den jsem domů přinesl v batohu krmení pro ryby v substanci drobné kruppice (něco jako mák). Jal jsem se vyndavat kilový sáček z batohu a jaké bylo moje překvapení, že ačkoliv jsem vytahoval sáček, jeho obsah zůstával v batohu. Jak se záhy ukázalo, sáček jsem dal do báglu dnem vzhůru a jeho zadrhovadlo neuneslo tíhu krmiva a "rozdrhlo" se. Papání bylo všude. V deštníku, v papírech, v bloku atd. (další obsah zavazadla zveřejňovat nebudu). To rybí jídlo má kromě své titěrnosti a schopnosti vlízt všude ještě dvě nepěkné vlastnosti. Smrdí rybinou (což mě nevadí, ale jsou u nás doma tací, kterým to trošinku vadí :-)) a taky se všude přichytí, k čemuž zákeřně využívá nejspíš statickou elektřinu nebo nějaký malinký chapadýlka (přikláním se spíš k tý elektrice). Dostat krmivo ze všech těch věcí a navíc tak, abych ho mohl následně prohnat rybími žaludky, to nebylo lehký.
Když jsem krmivem naplnil už dvě uzavíratelné sklenice, přiběhl synek, že ho zkusí dát rybám. A pravidlo dvojitého rozsypání se nemilosrdně ohlásilo. Prudkým otevřením dobře zavřené sklenice udělila synkova ruka sklenici větší zrychlení, než je naše gravitační konstanta a tak valná část krmiva sledovala sklenici se zpožděním, kterou už bohužel nedohnala a skončila na zemi. Synek mi pak jdouce pro smeták kolem mě a vida mě, kterak ještě stále uklízím ten svinčík v báglu, jenom oznámil, že já to mám horší :-))
Už se těším, co bude za rozsypávačku do třetice.
pondělí 10. listopadu 2008
Jak to bylo s čichavci
Jistě by bylo nejvhodnější začít o začátku, jak to vůbec u nás začalo s akvárkem. A že je to sakra zajímavej a napínavej příběh. Já ale začnu od prostředka a nikdo mi v tom nezabrání :-)
Můžu ale slíbit, že jak to začalo s akvárkem, si řekneme jindy. Aspoň se máte na co těšit...
S čichaci to začalo tak, že při vybírání rybyček v akvaristice se dcerce líbili "ty celvený libky". Koupili jsme teda párek čichavců zakrslých - red. Za pár týdnů začal samec stavět pěnový hnízdo. Pozorovali jsme jeho práci a fandili, aby mu to úsilí vydrželo. Bohužel jsem na vršku akvárka nechal malou škvíru a to se stalo samci čichavce osudným. Asi byl zvědavej, jakej svět se rozprostírá za tou škvírou a vyskočil. Našli jsme ho přilepenýho mezi zadní stěnou akvárka a zdí a protože už z něj byla sušenka, už mu nebylo pomoci. Kdybych měl třeba herbář, tak jsem ho tam mohl založit, ale protože jsem herbář ještě v té době neměl a nechtěl jsem ho jenom kvůli čichavci zakládat, tak ho nemám doposud. Ha, to byl kotrmelec, ale zpět do akvárka.
V akvárku zbyla samice čichvace red a zdálo se nám, že je smutná. Když jsme to asi po měsíci už nemohli vůbec vydržet, šli jsme do akvaristiky pro samce. Bohužel už tam něměli verzi "red" ale obyčejnýho čichavce zakrslýho. Pan prodavač nás ujistil, že k naší samici bude pasovat v pohodě a že tamhleten s těma pruhama je fakt pecka, kam se hrabe obyčejnej red. Tím nás brilantně dostal a za chvíli už byl v pytlíku. Samozřejmě, že čichavec!
Samice měla ze samce sladkou radost. Tancovali kolem sebe, očichávali se tykadlama a vůbec tak různě blbli. Znáte to. Že byla ploutev v rukávu, bylo jasný i z toho, že samec se za pár dní s vervou pustil do práce na hnízdu. Těžká pohoda. Ale hepík nebyl. Samice z ničeho nic chcípla. Asi dostala ze samýho štěstí infarkt miokardu. Jinak si to neumím vysvětlit. Samec byl ale tak moc zabranej do stavby hnízda, že si toho ani nevšiml. Byl v tý době taky docela agresivní, což se projevovalo tak, že odháněl ostatní i o dost větší ryby od svýho hnízda s neohorženou bojovností. To, že mu chybí drahá polovička, zjistil až asi po třech týdnech. Hnízdo nechal hnízdem, přestal být agresivní a jal se truchlit pod topítko. Navíc začal držet hladovku. Zdálo se, že jediný, co mu pomůže, byla nová samice. Tak jsme se pro ní, po naší časový jednotce rozhoupávání, tedy jednom měsíci, vypravili.
Samici čichavce zakrslýho v akvaristice měli. Bohužel asi poloviční vůči našemu samcovi, ale co se dalo dělat. K tomu jsme navíc pořídili párek (aspoň doufám) čichavců perleťových, po kterých synek už dlouho toužil. Tím se rybí osazenstvo našeho akvárka rozroslo na 17.
No a samec čichavce zakrslýho? Tak ten má teď radost. Je to prostě nahoru a dolu, jak už to tak chodí, že jo :-)
Můžu ale slíbit, že jak to začalo s akvárkem, si řekneme jindy. Aspoň se máte na co těšit...
S čichaci to začalo tak, že při vybírání rybyček v akvaristice se dcerce líbili "ty celvený libky". Koupili jsme teda párek čichavců zakrslých - red. Za pár týdnů začal samec stavět pěnový hnízdo. Pozorovali jsme jeho práci a fandili, aby mu to úsilí vydrželo. Bohužel jsem na vršku akvárka nechal malou škvíru a to se stalo samci čichavce osudným. Asi byl zvědavej, jakej svět se rozprostírá za tou škvírou a vyskočil. Našli jsme ho přilepenýho mezi zadní stěnou akvárka a zdí a protože už z něj byla sušenka, už mu nebylo pomoci. Kdybych měl třeba herbář, tak jsem ho tam mohl založit, ale protože jsem herbář ještě v té době neměl a nechtěl jsem ho jenom kvůli čichavci zakládat, tak ho nemám doposud. Ha, to byl kotrmelec, ale zpět do akvárka.
V akvárku zbyla samice čichvace red a zdálo se nám, že je smutná. Když jsme to asi po měsíci už nemohli vůbec vydržet, šli jsme do akvaristiky pro samce. Bohužel už tam něměli verzi "red" ale obyčejnýho čichavce zakrslýho. Pan prodavač nás ujistil, že k naší samici bude pasovat v pohodě a že tamhleten s těma pruhama je fakt pecka, kam se hrabe obyčejnej red. Tím nás brilantně dostal a za chvíli už byl v pytlíku. Samozřejmě, že čichavec!
Samice měla ze samce sladkou radost. Tancovali kolem sebe, očichávali se tykadlama a vůbec tak různě blbli. Znáte to. Že byla ploutev v rukávu, bylo jasný i z toho, že samec se za pár dní s vervou pustil do práce na hnízdu. Těžká pohoda. Ale hepík nebyl. Samice z ničeho nic chcípla. Asi dostala ze samýho štěstí infarkt miokardu. Jinak si to neumím vysvětlit. Samec byl ale tak moc zabranej do stavby hnízda, že si toho ani nevšiml. Byl v tý době taky docela agresivní, což se projevovalo tak, že odháněl ostatní i o dost větší ryby od svýho hnízda s neohorženou bojovností. To, že mu chybí drahá polovička, zjistil až asi po třech týdnech. Hnízdo nechal hnízdem, přestal být agresivní a jal se truchlit pod topítko. Navíc začal držet hladovku. Zdálo se, že jediný, co mu pomůže, byla nová samice. Tak jsme se pro ní, po naší časový jednotce rozhoupávání, tedy jednom měsíci, vypravili.
Samici čichavce zakrslýho v akvaristice měli. Bohužel asi poloviční vůči našemu samcovi, ale co se dalo dělat. K tomu jsme navíc pořídili párek (aspoň doufám) čichavců perleťových, po kterých synek už dlouho toužil. Tím se rybí osazenstvo našeho akvárka rozroslo na 17.
No a samec čichavce zakrslýho? Tak ten má teď radost. Je to prostě nahoru a dolu, jak už to tak chodí, že jo :-)
sobota 11. října 2008
Půlka Slunce
Když Slunce zase jednou ráno vycházelo, jak už to má Slunce většinou po ránu ve zvyku, nebylo celý jak bejvá, ale jenom půlka. Světlo mělo barvu taky né úplně obvyklou, navíc ty komíny do toho a tak jsem váhal jenom dvě chvíle, než jsem se rozhodl, že ten výjev musím zachovat pro příští generace.
Výměna auto žárovky - nesnadno a pomalu
Kdo by chtěl měnit žárovku H7 tlumeného světla ve svém autě velice obtížným způsobem a zároveň ještě tak, aby mu to zabralo co nejvíc času, tak je tady na správném místě. Rozhodl jsem se, že dám do placu úplně free svoje know-how.
Takže jak na to?
1) Především si nečtěte v žádném případě návod. Kdo by taky potupně hledal v návodu, jak vyměnit žárovku v autě. To je přeci základní údržbářský úkon, který je v dnešních autech jedním z posledních, který řidiči zůstal, hned po kontrole hladiny oleje a doplnění paliva.
2) Z patice žárovky H7 ještě nestahujte konektor. Vyčkejte na správnou chvíli.
3) Trpělivě zkoušejte uvolnit drátěnou svorku z háčku. Nenechte se odradit nedostatkem místa pro prsty. Překáží vám totiž konektor nasazený na patici žárovky, ale ten v žádném případě ze žárovky v této fázi nestahujte.
4) Ulevte si klením hrubšího kalibru.
5) Jestliže se vám podařilo uvolnit drátěnou pružinu, znamená to, že jste strávili výměnou žárovky už něco kolem půl hodiny. Gratuluju k vaší trpělivosti. Vězte, že máte tu snazší část primitivního servisního úkonu za sebou.
6) Nyní tedy můžete vytáhnout konektor.
7) Vyjměte nefunkční žárovku ze světlometu.
8) Na patici nové žárovky neprodleně nasuňte konektor a žárovku umístěte ve správné poloze do světlometu.
9) Nyní se snažte zaháknout zpět drátěnou svorku. Nesmí vás odradit to, že je to téměř nemožné, že máte pořezané ruce od ostrých hran (je tam fakt zatroleně málo místa), že tím strávíte podle míry vaší kutilské zručnosti od jedné do několika hodin. Můžete si pomáhat zrcátkem a baterkou, aby jste na pružinu lépe viděli a při tom se nemusíte obávat, že vám to příliš usnadní úkol. Je to totiž téměř k ničemu. Spíše vás to ještě více rozdráždí. Pozor, citlivější kutili to může přivést až na hranici šílenství.
10) Ulevte si klením nejhrubšího kalibru. Z kletby doporučuji rozhodně nevynechat ani výrobce vozidla. Alternativně lze zařadit i vynálezce čtyřtaktního spalovacího motoru Nikolause Augusta Otta.
11) Jestliže jste došli až sem, znamená to, že jste uspěli. Nyní můžete tuto radostnou novinu hrdě oznámit všem příbuzným a známým. Jistě vaší schopnost ocení při nejmenším unalým pokýváním hlavou. Nyní nezbývá než čekat, až vyměněná žárovka přestane emitovat fotony. Hlavu vzhůru, uteče to jako voda, protože jste přece nevyhodili peníze za žárovku s prodlouženou životností!
Takže jak na to?
1) Především si nečtěte v žádném případě návod. Kdo by taky potupně hledal v návodu, jak vyměnit žárovku v autě. To je přeci základní údržbářský úkon, který je v dnešních autech jedním z posledních, který řidiči zůstal, hned po kontrole hladiny oleje a doplnění paliva.
2) Z patice žárovky H7 ještě nestahujte konektor. Vyčkejte na správnou chvíli.
3) Trpělivě zkoušejte uvolnit drátěnou svorku z háčku. Nenechte se odradit nedostatkem místa pro prsty. Překáží vám totiž konektor nasazený na patici žárovky, ale ten v žádném případě ze žárovky v této fázi nestahujte.
4) Ulevte si klením hrubšího kalibru.
5) Jestliže se vám podařilo uvolnit drátěnou pružinu, znamená to, že jste strávili výměnou žárovky už něco kolem půl hodiny. Gratuluju k vaší trpělivosti. Vězte, že máte tu snazší část primitivního servisního úkonu za sebou.
6) Nyní tedy můžete vytáhnout konektor.
7) Vyjměte nefunkční žárovku ze světlometu.
8) Na patici nové žárovky neprodleně nasuňte konektor a žárovku umístěte ve správné poloze do světlometu.
9) Nyní se snažte zaháknout zpět drátěnou svorku. Nesmí vás odradit to, že je to téměř nemožné, že máte pořezané ruce od ostrých hran (je tam fakt zatroleně málo místa), že tím strávíte podle míry vaší kutilské zručnosti od jedné do několika hodin. Můžete si pomáhat zrcátkem a baterkou, aby jste na pružinu lépe viděli a při tom se nemusíte obávat, že vám to příliš usnadní úkol. Je to totiž téměř k ničemu. Spíše vás to ještě více rozdráždí. Pozor, citlivější kutili to může přivést až na hranici šílenství.
10) Ulevte si klením nejhrubšího kalibru. Z kletby doporučuji rozhodně nevynechat ani výrobce vozidla. Alternativně lze zařadit i vynálezce čtyřtaktního spalovacího motoru Nikolause Augusta Otta.
11) Jestliže jste došli až sem, znamená to, že jste uspěli. Nyní můžete tuto radostnou novinu hrdě oznámit všem příbuzným a známým. Jistě vaší schopnost ocení při nejmenším unalým pokýváním hlavou. Nyní nezbývá než čekat, až vyměněná žárovka přestane emitovat fotony. Hlavu vzhůru, uteče to jako voda, protože jste přece nevyhodili peníze za žárovku s prodlouženou životností!
pátek 10. října 2008
Obloha někdy hoří
Nadpis je pravda trochu bulvární, ale proč ne. Přece tam nenapíšu "Červený mraky". Nebo bych tam mohl dát "Rudá záře na severu". O něco lepší by byl nadpis "Mraky v plamenech". Naprosto nevyhovující je naopak "Červená a modrá". Jak je vidět, je z čeho vybírat. Jako vždycky. Třeba se ty jiný nadpisy uplatní v dalších paralelních vesmírech. Pro náš vesmír tam nechám tu oznamovací větu. Neva?
středa 8. října 2008
Jak jsem nevyfotil zatmění Slunce
31.5.2003 jsme se v časných ranních hodinách (něco po pátý) vypravili na Klínovec pozorovat a fotit částečné zatmění Slunce.
Protože bylo ale zatmění Slunce o dost míň částečný, než jsem čekal, nedalo se fotit bez filtru, který jsem samozřejmě ještě tehdy neměl a který nemám doposud, protože jsem ho od té doby už nikdy nepotřeboval :-), nemohl jsem Slunce vyfotit přímo, ale přes nějakou kapličku, co tam stála, a která mi vlastně posloužila jako ten kýžený filtr, jenž byl ale zcela nepropustný, tudíž skrze ní nebylo Slunce ale naprosto vůbec vidět.
Z pozitivistického hlediska, kdybych ten filtr měl, tak bych určitě nevyfotil ty nadšený davy z pozorování Slunce z vrcholu Klínovce, nejvyšší hory krásných Krušných hor. Alespoň ta atmosféra je doufám z fotky jasně vidět, když už se to nedá říct o tom Slunci. A to je právě to, co se mi na fotce líbí.
Mě úplně stačí to, že jsem to zatmění viděl na vlastní oči. Kdyby to ale někomu nestačilo, nebo to tehdá vůbec neviděl z jakýhokoliv důvodu, tak ať se mrkne třeba sem.
úterý 7. října 2008
pondělí 6. října 2008
CloneGenius - podruhé a naposled
Moje nadšení z programu CloneGenius, o kterém jsem psal v předchozím článku, rychle ochladlo.
Protože:
1) Program vytváří obraz ne jen obsazené části disku, ale celého disku nebo celého oddílu (obsazené i neobsazené části). Výsledný obraz je potom relativně velký. Uvedu konrétní případ. Oddíl o kapacitě 100 GB. Obsazeno 8 GB. Velikost obrazu tohoto oddílu vytvořeného programem CloneGenius (při zvolené nejvyšší kompresi) byla 66 GB.
2) Asi i z důvodu uvedeného v bodě 1) je program velice pomalý. Obraz 100 GB oddílu při nejvyšší kompresi zabral tomuhle geniususovi 6,5 h.
Závěr: program CloneGenius je pro ty, kteří hýří přebytkem diskového prostoru a zároveň jim nevadí si počkat víc než jednu chvíli. Program nebude vyhovovat těm, které jiní spojují s vrtačkou kolen, protože díky superpomalosti klonovacího programu vytočí nějakou tu kilowathodinku navíc.
Protože:
1) Program vytváří obraz ne jen obsazené části disku, ale celého disku nebo celého oddílu (obsazené i neobsazené části). Výsledný obraz je potom relativně velký. Uvedu konrétní případ. Oddíl o kapacitě 100 GB. Obsazeno 8 GB. Velikost obrazu tohoto oddílu vytvořeného programem CloneGenius (při zvolené nejvyšší kompresi) byla 66 GB.
2) Asi i z důvodu uvedeného v bodě 1) je program velice pomalý. Obraz 100 GB oddílu při nejvyšší kompresi zabral tomuhle geniususovi 6,5 h.
Závěr: program CloneGenius je pro ty, kteří hýří přebytkem diskového prostoru a zároveň jim nevadí si počkat víc než jednu chvíli. Program nebude vyhovovat těm, které jiní spojují s vrtačkou kolen, protože díky superpomalosti klonovacího programu vytočí nějakou tu kilowathodinku navíc.
pátek 3. října 2008
Vytváření obrazu pevného disku - CloneGenius
Nedávno jsem potřeboval jednoduše vyřešit vytvoření obrazu systémového oddílu pevného disku počítače. Našel jsem pěkný prográmek, který dělá to co má, numusí se instalovat a je zadarmo. Jmenuje se CloneGenius.
Podrobný způsob použití je zde, tak to tady nebudu dublovat.
Jen tedy krátce pro ty, kteří neví, k čemu by to mohlo být a jsou zvídaví :-) :
Obraz (často se používá anglický výraz image) pevného disku nebo jen jeho části (oddílu neboli partition) je vlastně jeho věrná kopie. Kopii pak může uživatel použít pro uvedení disku do původního stavu např. po havárii disku nebo po napadení virem apod. Lze si tedy jednoduše vytvořit zálohu oddílu disku s operačním systémem a všemi dalšími nainstalovanými programy a v případě potřeby tento oddíl během několika minut snadno obnovit bez nutnosti zdlouhavé instalace a nastavování.
Podrobný způsob použití je zde, tak to tady nebudu dublovat.
Jen tedy krátce pro ty, kteří neví, k čemu by to mohlo být a jsou zvídaví :-) :
Obraz (často se používá anglický výraz image) pevného disku nebo jen jeho části (oddílu neboli partition) je vlastně jeho věrná kopie. Kopii pak může uživatel použít pro uvedení disku do původního stavu např. po havárii disku nebo po napadení virem apod. Lze si tedy jednoduše vytvořit zálohu oddílu disku s operačním systémem a všemi dalšími nainstalovanými programy a v případě potřeby tento oddíl během několika minut snadno obnovit bez nutnosti zdlouhavé instalace a nastavování.
Dvě spořádaně žijící ženy si vyrazí na dámskou jízdu...
Protože si vtipy nepamatuju, dám jeden pěknej sem (dostal jsem ho e-mailem od kamaráda):
Dvě spořádaně žijící ženy si vyrazí na dámskou jízdu a nějak nechtě se ožerou jak dogy. Vrací se domů, a když prochází okolo hřbitova, přepadne je naléhavá potřeba. Zapadnou tedy mezi hroby, ale ani jedna nemá nic na utření. První si teda stáhne kalhotky, utře se s nimi a zahodí je. Druhá má drahé luxusní prádlo, které nechce obětovat. Všimne si ale věnce na hrobu, u něhož dřepí. Použije tedy stuhu na něm... Ráno si jejich manželé volají a stěžují si, jak jejich jindy spořádané a slušné ženušky chrápou v posteli. Jeden z nich pak ještě podotkne: "Ty, ale začínám tušit to nejhorší ... Moje došla bez kalhotek.. " A ten druhý na to: "Hmmm, to nic není. Ta moje měla v zadku zastrčenou cedulku na které stálo OD CELÉHO HASIČSKÉHO SBORU. NIKDY NA TEBE NEZAPOMENEME...."
Dvě spořádaně žijící ženy si vyrazí na dámskou jízdu a nějak nechtě se ožerou jak dogy. Vrací se domů, a když prochází okolo hřbitova, přepadne je naléhavá potřeba. Zapadnou tedy mezi hroby, ale ani jedna nemá nic na utření. První si teda stáhne kalhotky, utře se s nimi a zahodí je. Druhá má drahé luxusní prádlo, které nechce obětovat. Všimne si ale věnce na hrobu, u něhož dřepí. Použije tedy stuhu na něm... Ráno si jejich manželé volají a stěžují si, jak jejich jindy spořádané a slušné ženušky chrápou v posteli. Jeden z nich pak ještě podotkne: "Ty, ale začínám tušit to nejhorší ... Moje došla bez kalhotek.. " A ten druhý na to: "Hmmm, to nic není. Ta moje měla v zadku zastrčenou cedulku na které stálo OD CELÉHO HASIČSKÉHO SBORU. NIKDY NA TEBE NEZAPOMENEME...."
Odkaz na rozhovor s Michalem Vieweghem
čtvrtek 2. října 2008
O akvárku
Článek o akvárku se připravuje. Použití trpného rodu v předchozí větě je trochu zavádějící, ale když už jsem to tam máznul, tak to tam nechám.
Pro nedočkavce prozradím zatím jeho rozměry: 80x45x35 cm.
A pro úplně nějvětší nedočkavce prozradím ještě to, že akvárko nemáme jen jedno, ale rovnou tři! :-))
Pro nedočkavce prozradím zatím jeho rozměry: 80x45x35 cm.
A pro úplně nějvětší nedočkavce prozradím ještě to, že akvárko nemáme jen jedno, ale rovnou tři! :-))
Jak jsme nezachránili roháče
Jak už titulek napovídá, příběh samce roháče obecného (na fotce) není moc veselý. Ten titulek vlastně prozrazuje konec příběhu, takže už nemá velký smysl číst dál :-)
Roháče jsme našli ve městě na chodníku. Protože se nám chodník, lemovaný z jedná strany řadovými domky a z druhé strany silnicí a zase chodníkem a zase domy, nezdál jako přirozené prostředí pro velký brouky, rozhodli jsme se toho giganta zachránit. Dali jsme ho teda do krabice s tím, že mu najdem lepší místo pro vyžití.
Na cestě do lesa jsme našli dalšího blíže neidentifikovaného brouka, který potřeboval naší pomoc. Ležel totiž na zádech a žrali ho rezaví mravenci. Nebylo co řešit, ten den jsme přece byli zachránci všech brouků a tak jsme se ho přidali do krabice k roháčovi. Roháč zareagoval bleskově: sevřel menšího brouka do kusadel a přidržel ho "ve vzduchu". Protože ale naším úmyslem nebylo nakrmit roháče, ale oba brouky zachránit, brouka jsme z roháčových kusadel vytrhli a brouka jsme vypustili hned na okraji lesa. V té chvíli to vypadalo, že největší krizi naší záchranné mise, o kterou se postaral nenasytný roháč, máme za sebou. Ale bylo tomu jinak. Roháčovi jsme našli pěkné místo kus dál pod dubem, kde jsem ho portrétoval. Protože nelezl moc rychle nebo přesněji nelezl skoro vůbec, focení jsem si pochvaloval. Neutíkal mi totiž ze záběru...
Druhý den jsme se šli na roháče mrknout, jak se mu pod dubem daří. Roháč byl asi jen půl metru od místa, kam jsme ho položili a nejevil známky života.
Kdyby jsme mu nechali sežrat toho menšího brouka, kterej byl stejně polomrtvej, tak to třeba dopadlo jinak. Čort znájet. Třeba to ale menší brouk přežil a teď je nám vděčnej. To se může konec konců hodit, kdyby jsme potřebovali v lese někdy s něčím píchnout.
Tak nevím, jestli je článek dostatečně pozitivistický. Snad si tam každý něco najde. Bude to ale dřina.
Proč jsem udělal Planetu M?
Pojďme si to ujasnit. Nebo spíš pokusím si to ujasnit sám v sobě. Nebudu totiž předstírat, že tady kolem mě je dav žádoucí okamžité ujasnění. Nic takovýho. Jsem tu sám. Ryby v akvárku do toho motat nebudu (prozatím).
Takže proč?
Je to jasný. Tenhle web jsem založil hlavně proto, abych z něj měl radost. Především já sám. Není to moc sobecký? Ano, je to moc sobecký. To není dobrý začátek. Trochu mi snad od ošklivý sobeckosti pomůže to, že jestli z Planety M bude mít radost také někdo další, bude větší i moje radost. V každém případě se ale bude jednat o vedlejší produkt. To říkám na rovinu. Nebo né? Přiznal jsem vlastně jistou závislost mojí osobní radosti na radosti čtenářů Planety M, takže mi v podstatě jde o radost všech. Na Planetě M jde teda hlavně o radost a dost! Už do toho nebudu šťourat. Snad jsem z toho venku... :-)
Budu sem dávat všechno to, co mě jakkoliv posune z šedi jeho dne, vše co prostě stojí za to. Tím nechci říct, že den je šedivej poklop, ze kterýho sem tam vykukujou vrcholky barevných a šťavnatých zážitků. To ne. Je to horší. Někdy nevykoukne nic. Nebo vykoukne a špatně se dívám? Že by další dobrý důvod pro provozování tohohle webu?
Rád bych ještě všechny upozornil a sám sobě vštěpil, že že obsah Planety M bude hutně nasáknut "pozitivistickou filozofií", kterou jsem objevil v knize "Vesmír v kostce" od Stephena Hawkinga.
To by na začátek stačilo.
Myslím, že se mi článek povedl. Je opravdu pěkný. Už se těším, až si ho přečtu. To bude radosti :-))
-----------
Poděkování:
Děkuji kamarádovi Universalovi, že mi řekl o službě Googlu blogspot.com.
Děkuji kamarádovi Zdeňkovi, že mi řekl o možnosti provozování služby blogspot.com na uživatelem vlastněné doméně.
Děkuji Googlu, že je.
A v neposlední řadě děkuji...
Takže proč?
Je to jasný. Tenhle web jsem založil hlavně proto, abych z něj měl radost. Především já sám. Není to moc sobecký? Ano, je to moc sobecký. To není dobrý začátek. Trochu mi snad od ošklivý sobeckosti pomůže to, že jestli z Planety M bude mít radost také někdo další, bude větší i moje radost. V každém případě se ale bude jednat o vedlejší produkt. To říkám na rovinu. Nebo né? Přiznal jsem vlastně jistou závislost mojí osobní radosti na radosti čtenářů Planety M, takže mi v podstatě jde o radost všech. Na Planetě M jde teda hlavně o radost a dost! Už do toho nebudu šťourat. Snad jsem z toho venku... :-)
Budu sem dávat všechno to, co mě jakkoliv posune z šedi jeho dne, vše co prostě stojí za to. Tím nechci říct, že den je šedivej poklop, ze kterýho sem tam vykukujou vrcholky barevných a šťavnatých zážitků. To ne. Je to horší. Někdy nevykoukne nic. Nebo vykoukne a špatně se dívám? Že by další dobrý důvod pro provozování tohohle webu?
Rád bych ještě všechny upozornil a sám sobě vštěpil, že že obsah Planety M bude hutně nasáknut "pozitivistickou filozofií", kterou jsem objevil v knize "Vesmír v kostce" od Stephena Hawkinga.
To by na začátek stačilo.
Myslím, že se mi článek povedl. Je opravdu pěkný. Už se těším, až si ho přečtu. To bude radosti :-))
-----------
Poděkování:
Děkuji kamarádovi Universalovi, že mi řekl o službě Googlu blogspot.com.
Děkuji kamarádovi Zdeňkovi, že mi řekl o možnosti provozování služby blogspot.com na uživatelem vlastněné doméně.
Děkuji Googlu, že je.
A v neposlední řadě děkuji...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
