Sólista prezidentem nebo prezident sólistou?

Už dlouho jsem to chtěl nějak okomentovat, ale vždycky mě to zase přešlo. Po dnešním projevu našeho pana prezidenta v Evropském parlamantu už ale opravdu musím. No, nemusím, ale chce se mi a hodně :-)

Náš pan prezident je bezesporu velice chytrý, inteligentní a vzdělaný člověk atd. atd. Kromě toho všeho je také odvážný. Jde sám proti všem. Klobouk dolu před jeho odvahou. To se musí nechat. Ale je tady takové to "ale", které vždycky po akci našeho pana prezidenta vylézá z pod koberce a nedá se ho jednoduše zamést zpět. Jde jen přez něj něco přehodit, ale ono zase potvora vyleze. To "ale" je v tom, že kdyby se takto hrdě a neohroženě prezentoval jako pan Klaus, tak vo tom žádná. Má ALE prezident republiky právo na prezentaci svých ojedinělých (v dobrém i špatném slova smyslu :-)) názorů na mezinárodním fóru? Může si to dovolit? (Když se někdy zkouší prezident převtělit do občana Klause - oddělit se od role prezidenta tím, že teď se vyjadřuje jako "soukromá osoba", mě dojme až k slzám a Švejka by to určitě taky dostalo). Jednoznačná odpověď na tuhle otázku určitě není a co člověk to názor. Můj názor je, že oddělit roli prezidenta od osoby - nositele této role nelze. Prezidentem je 24 h a prezident by měl kopat spíš za tým ČR a nesólovat. Teď nechci říct, že za něj nekope. To ne, dres má dobrej a na správný straně hřiště je taky. Měl by ale víc nahrávat. To je můj názor a teď mě třeba rozervi na kusy milý čtenáři.

Takže je náš prezident sólistou nebo sólista naším prezidentem? To je asi všem jedno, jenom kdyby trochu víc nahrával, to by bylo...

Mlha na Tiefenbachkoglu

Mlha na Tiefenbachkoglu nebyla tak hustá, že by se dala krájet, jak to vypadá z obrázku. Proto sem tenhle bezesporu zajímavý obrázek nedávám. Zajímavý spíš na něm je, že stejně jako v reálu nebylo možné poznat, kde končí sníh a začíná vzduch (pro odborníky: nebylo možné rozeznat obzor). Další neméně zajímavou zajímavostí bylo, že při lyžování v těchto podmínkách se dělá citlivějším lyžařům na zvracení. Těm otrleším je jenom blbě od žaludku. No a poslední naprostou zajímavostí je, že i v počasí, ve kterym by ani člověk ani svý vlastní děti pro pivo neposlal, a i běžný otužilec by bez beranice a spoďárů nevystrčil ze dveří vůbec nic (třeba ani prstíček), tak v tomhlectom počasí tvor druhu lyžař a čeledi alpské lyžuje o sto šest a někdy i o sto pět.

Recenze koncertu kapely ČECHOMOR

Možná to bude vypadat přehnaně, ale nemůžu si pomoct. Jen těžko můžu najít slova, který by vystihly ten hudební zážitek. A protože to jde opravdu těžko, tak si to ulehčím tím, že jenom napíšu, že mi skoro celou dobu běhal mráz po zádech a zimou to nebylo.

Když to rozsypat, tak dvakrát!

Tenhle týden máme ve jménu dvojitého rozsypávání. Zní to podivně, ale je to tak. Nejdřív kytka. Při mém průchodu kolem kytky v květináči se můj rukáv přiblížil k trnu na lupenu kytky na podkritickou vzdálenost, načež následoval pád kytky za televizi, za polici, za kabely, za kýho šlaka! Chuťovka. Černozem byla všude. Uklidila to po mě moje manželčinka (manželka zní tak nějak odměřeně), poněvadž jsem byl právě na odchodu, jinak bych to samozřejmě uklidil sám, to je jasná věc, vždyť to tak učíme děti :-)
Když jsem se vrátil, manželčička mi sdělila, ža se jí kytka rozsypala ještě jednou, jakmile dokončila její úklid. Takže si dala repete. Manželína i kytka. To se holt stane, řekne si znuděně čtenář, ale pravidlo dvojitého rozsypání u nás chtělo ještě pobejt.

Druhý den jsem domů přinesl v batohu krmení pro ryby v substanci drobné kruppice (něco jako mák). Jal jsem se vyndavat kilový sáček z batohu a jaké bylo moje překvapení, že ačkoliv jsem vytahoval sáček, jeho obsah zůstával v batohu. Jak se záhy ukázalo, sáček jsem dal do báglu dnem vzhůru a jeho zadrhovadlo neuneslo tíhu krmiva a "rozdrhlo" se. Papání bylo všude. V deštníku, v papírech, v bloku atd. (další obsah zavazadla zveřejňovat nebudu). To rybí jídlo má kromě své titěrnosti a schopnosti vlízt všude ještě dvě nepěkné vlastnosti. Smrdí rybinou (což mě nevadí, ale jsou u nás doma tací, kterým to trošinku vadí :-)) a taky se všude přichytí, k čemuž zákeřně využívá nejspíš statickou elektřinu nebo nějaký malinký chapadýlka (přikláním se spíš k tý elektrice). Dostat krmivo ze všech těch věcí a navíc tak, abych ho mohl následně prohnat rybími žaludky, to nebylo lehký.
Když jsem krmivem naplnil už dvě uzavíratelné sklenice, přiběhl synek, že ho zkusí dát rybám. A pravidlo dvojitého rozsypání se nemilosrdně ohlásilo. Prudkým otevřením dobře zavřené sklenice udělila synkova ruka sklenici větší zrychlení, než je naše gravitační konstanta a tak valná část krmiva sledovala sklenici se zpožděním, kterou už bohužel nedohnala a skončila na zemi. Synek mi pak jdouce pro smeták kolem mě a vida mě, kterak ještě stále uklízím ten svinčík v báglu, jenom oznámil, že já to mám horší :-))

Už se těším, co bude za rozsypávačku do třetice.

Jak to bylo s čichavci

Jistě by bylo nejvhodnější začít o začátku, jak to vůbec u nás začalo s akvárkem. A že je to sakra zajímavej a napínavej příběh. Já ale začnu od prostředka a nikdo mi v tom nezabrání :-)
Můžu ale slíbit, že jak to začalo s akvárkem, si řekneme jindy. Aspoň se máte na co těšit...

S čichaci to začalo tak, že při vybírání rybyček v akvaristice se dcerce líbili "ty celvený libky". Koupili jsme teda párek čichavců zakrslých - red. Za pár týdnů začal samec stavět pěnový hnízdo. Pozorovali jsme jeho práci a fandili, aby mu to úsilí vydrželo. Bohužel jsem na vršku akvárka nechal malou škvíru a to se stalo samci čichavce osudným. Asi byl zvědavej, jakej svět se rozprostírá za tou škvírou a vyskočil. Našli jsme ho přilepenýho mezi zadní stěnou akvárka a zdí a protože už z něj byla sušenka, už mu nebylo pomoci. Kdybych měl třeba herbář, tak jsem ho tam mohl založit, ale protože jsem herbář ještě v té době neměl a nechtěl jsem ho jenom kvůli čichavci zakládat, tak ho nemám doposud. Ha, to byl kotrmelec, ale zpět do akvárka.

V akvárku zbyla samice čichvace red a zdálo se nám, že je smutná. Když jsme to asi po měsíci už nemohli vůbec vydržet, šli jsme do akvaristiky pro samce. Bohužel už tam něměli verzi "red" ale obyčejnýho čichavce zakrslýho. Pan prodavač nás ujistil, že k naší samici bude pasovat v pohodě a že tamhleten s těma pruhama je fakt pecka, kam se hrabe obyčejnej red. Tím nás brilantně dostal a za chvíli už byl v pytlíku. Samozřejmě, že čichavec!

Samice měla ze samce sladkou radost. Tancovali kolem sebe, očichávali se tykadlama a vůbec tak různě blbli. Znáte to. Že byla ploutev v rukávu, bylo jasný i z toho, že samec se za pár dní s vervou pustil do práce na hnízdu. Těžká pohoda. Ale hepík nebyl. Samice z ničeho nic chcípla. Asi dostala ze samýho štěstí infarkt miokardu. Jinak si to neumím vysvětlit. Samec byl ale tak moc zabranej do stavby hnízda, že si toho ani nevšiml. Byl v tý době taky docela agresivní, což se projevovalo tak, že odháněl ostatní i o dost větší ryby od svýho hnízda s neohorženou bojovností. To, že mu chybí drahá polovička, zjistil až asi po třech týdnech. Hnízdo nechal hnízdem, přestal být agresivní a jal se truchlit pod topítko. Navíc začal držet hladovku. Zdálo se, že jediný, co mu pomůže, byla nová samice. Tak jsme se pro ní, po naší časový jednotce rozhoupávání, tedy jednom měsíci, vypravili.

Samici čichavce zakrslýho v akvaristice měli. Bohužel asi poloviční vůči našemu samcovi, ale co se dalo dělat. K tomu jsme navíc pořídili párek (aspoň doufám) čichavců perleťových, po kterých synek už dlouho toužil. Tím se rybí osazenstvo našeho akvárka rozroslo na 17.

No a samec čichavce zakrslýho? Tak ten má teď radost. Je to prostě nahoru a dolu, jak už to tak chodí, že jo :-)

Půlka Slunce

Když Slunce zase jednou ráno vycházelo, jak už to má Slunce většinou po ránu ve zvyku, nebylo celý jak bejvá, ale jenom půlka. Světlo mělo barvu taky né úplně obvyklou, navíc ty komíny do toho a tak jsem váhal jenom dvě chvíle, než jsem se rozhodl, že ten výjev musím zachovat pro příští generace.

Výměna auto žárovky - nesnadno a pomalu

Kdo by chtěl měnit žárovku H7 tlumeného světla ve svém autě velice obtížným způsobem a zároveň ještě tak, aby mu to zabralo co nejvíc času, tak je tady na správném místě. Rozhodl jsem se, že dám do placu úplně free svoje know-how.

Takže jak na to?

1) Především si nečtěte v žádném případě návod. Kdo by taky potupně hledal v návodu, jak vyměnit žárovku v autě. To je přeci základní údržbářský úkon, který je v dnešních autech jedním z posledních, který řidiči zůstal, hned po kontrole hladiny oleje a doplnění paliva.

2) Z patice žárovky H7 ještě nestahujte konektor. Vyčkejte na správnou chvíli.

3) Trpělivě zkoušejte uvolnit drátěnou svorku z háčku. Nenechte se odradit nedostatkem místa pro prsty. Překáží vám totiž konektor nasazený na patici žárovky, ale ten v žádném případě ze žárovky v této fázi nestahujte.

4) Ulevte si klením hrubšího kalibru.

5) Jestliže se vám podařilo uvolnit drátěnou pružinu, znamená to, že jste strávili výměnou žárovky už něco kolem půl hodiny. Gratuluju k vaší trpělivosti. Vězte, že máte tu snazší část primitivního servisního úkonu za sebou.

6) Nyní tedy můžete vytáhnout konektor.

7) Vyjměte nefunkční žárovku ze světlometu.

8) Na patici nové žárovky neprodleně nasuňte konektor a žárovku umístěte ve správné poloze do světlometu.

9) Nyní se snažte zaháknout zpět drátěnou svorku. Nesmí vás odradit to, že je to téměř nemožné, že máte pořezané ruce od ostrých hran (je tam fakt zatroleně málo místa), že tím strávíte podle míry vaší kutilské zručnosti od jedné do několika hodin. Můžete si pomáhat zrcátkem a baterkou, aby jste na pružinu lépe viděli a při tom se nemusíte obávat, že vám to příliš usnadní úkol. Je to totiž téměř k ničemu. Spíše vás to ještě více rozdráždí. Pozor, citlivější kutili to může přivést až na hranici šílenství.

10) Ulevte si klením nejhrubšího kalibru. Z kletby doporučuji rozhodně nevynechat ani výrobce vozidla. Alternativně lze zařadit i vynálezce čtyřtaktního spalovacího motoru Nikolause Augusta Otta.

11) Jestliže jste došli až sem, znamená to, že jste uspěli. Nyní můžete tuto radostnou novinu hrdě oznámit všem příbuzným a známým. Jistě vaší schopnost ocení při nejmenším unalým pokýváním hlavou. Nyní nezbývá než čekat, až vyměněná žárovka přestane emitovat fotony. Hlavu vzhůru, uteče to jako voda, protože jste přece nevyhodili peníze za žárovku s prodlouženou životností!