Když to rozsypat, tak dvakrát!

Tenhle týden máme ve jménu dvojitého rozsypávání. Zní to podivně, ale je to tak. Nejdřív kytka. Při mém průchodu kolem kytky v květináči se můj rukáv přiblížil k trnu na lupenu kytky na podkritickou vzdálenost, načež následoval pád kytky za televizi, za polici, za kabely, za kýho šlaka! Chuťovka. Černozem byla všude. Uklidila to po mě moje manželčinka (manželka zní tak nějak odměřeně), poněvadž jsem byl právě na odchodu, jinak bych to samozřejmě uklidil sám, to je jasná věc, vždyť to tak učíme děti :-)
Když jsem se vrátil, manželčička mi sdělila, ža se jí kytka rozsypala ještě jednou, jakmile dokončila její úklid. Takže si dala repete. Manželína i kytka. To se holt stane, řekne si znuděně čtenář, ale pravidlo dvojitého rozsypání u nás chtělo ještě pobejt.

Druhý den jsem domů přinesl v batohu krmení pro ryby v substanci drobné kruppice (něco jako mák). Jal jsem se vyndavat kilový sáček z batohu a jaké bylo moje překvapení, že ačkoliv jsem vytahoval sáček, jeho obsah zůstával v batohu. Jak se záhy ukázalo, sáček jsem dal do báglu dnem vzhůru a jeho zadrhovadlo neuneslo tíhu krmiva a "rozdrhlo" se. Papání bylo všude. V deštníku, v papírech, v bloku atd. (další obsah zavazadla zveřejňovat nebudu). To rybí jídlo má kromě své titěrnosti a schopnosti vlízt všude ještě dvě nepěkné vlastnosti. Smrdí rybinou (což mě nevadí, ale jsou u nás doma tací, kterým to trošinku vadí :-)) a taky se všude přichytí, k čemuž zákeřně využívá nejspíš statickou elektřinu nebo nějaký malinký chapadýlka (přikláním se spíš k tý elektrice). Dostat krmivo ze všech těch věcí a navíc tak, abych ho mohl následně prohnat rybími žaludky, to nebylo lehký.
Když jsem krmivem naplnil už dvě uzavíratelné sklenice, přiběhl synek, že ho zkusí dát rybám. A pravidlo dvojitého rozsypání se nemilosrdně ohlásilo. Prudkým otevřením dobře zavřené sklenice udělila synkova ruka sklenici větší zrychlení, než je naše gravitační konstanta a tak valná část krmiva sledovala sklenici se zpožděním, kterou už bohužel nedohnala a skončila na zemi. Synek mi pak jdouce pro smeták kolem mě a vida mě, kterak ještě stále uklízím ten svinčík v báglu, jenom oznámil, že já to mám horší :-))

Už se těším, co bude za rozsypávačku do třetice.