Jak jsme nezachránili roháče

Jak už titulek napovídá, příběh samce roháče obecného (na fotce) není moc veselý. Ten titulek vlastně prozrazuje konec příběhu, takže už nemá velký smysl číst dál :-)

Roháče jsme našli ve městě na chodníku. Protože se nám chodník, lemovaný z jedná strany řadovými domky a z druhé strany silnicí a zase chodníkem a zase domy, nezdál jako přirozené prostředí pro velký brouky, rozhodli jsme se toho giganta zachránit. Dali jsme ho teda do krabice s tím, že mu najdem lepší místo pro vyžití.

Na cestě do lesa jsme našli dalšího blíže neidentifikovaného brouka, který potřeboval naší pomoc. Ležel totiž na zádech a žrali ho rezaví mravenci. Nebylo co řešit, ten den jsme přece byli zachránci všech brouků a tak jsme se ho přidali do krabice k roháčovi. Roháč zareagoval bleskově: sevřel menšího brouka do kusadel a přidržel ho "ve vzduchu". Protože ale naším úmyslem nebylo nakrmit roháče, ale oba brouky zachránit, brouka jsme z roháčových kusadel vytrhli a brouka jsme vypustili hned na okraji lesa. V té chvíli to vypadalo, že největší krizi naší záchranné mise, o kterou se postaral nenasytný roháč, máme za sebou. Ale bylo tomu jinak. Roháčovi jsme našli pěkné místo kus dál pod dubem, kde jsem ho portrétoval. Protože nelezl moc rychle nebo přesněji nelezl skoro vůbec, focení jsem si pochvaloval. Neutíkal mi totiž ze záběru...

Druhý den jsme se šli na roháče mrknout, jak se mu pod dubem daří. Roháč byl asi jen půl metru od místa, kam jsme ho položili a nejevil známky života.

Kdyby jsme mu nechali sežrat toho menšího brouka, kterej byl stejně polomrtvej, tak to třeba dopadlo jinak. Čort znájet. Třeba to ale menší brouk přežil a teď je nám vděčnej. To se může konec konců hodit, kdyby jsme potřebovali v lese někdy s něčím píchnout.

Tak nevím, jestli je článek dostatečně pozitivistický. Snad si tam každý něco najde. Bude to ale dřina.